Aktuality

MOMENTÁLNĚ MÁME K ADOPCI 40 KOČIČEK A DALŠÍ KOČIČKY JSOU V KARANTÉNĚ.

20. 9. - noví externí kocourci

19. 9. - nová Elge, z adopce vrácena Pružinka, aktualizovaný popisek a nové fotky u Míši

17. 9. - vydaný Sirrius, nové externí kotě

16. 9. - aktualizované popisky a nové fotky u Bublinky a Štaflíka

13. 9. - nové Kitty a Kiky

Kontakt

Martina Pohorská
tel: 721 878 458
e-mail: kockycb@seznam.cz
e-mail pro vystavení dar. smlouvy: kves@centrum.cz

Počítadlo

TOPlist

Vzpomínka


BÍLKA
Na ty smutné chvíle, které přijdou tak náhle, člověk asi nemůže být připraven nikdy :-( Velmi nás bolí, že jsme se museli rozloučit s naší malinkou holčičkou Bílkou.... Zemřela dnes v noci na zákeřnou a námi nenáviděnou nemoc FIP :-(
Je nám alespoň drobnou útěchou, že nemusela svůj krátký život strávit hladovějící na ulici, nechtěná, vyhozená... Měla štěstí, že se brzy dostala do milující náruče jedné obětavé zachránkyně ztracených zvířecích dušiček. I poté u nás v depozitu si ještě užila lecjakou srandu se svou depozitní kamarádkou, s plným bříškem, v teplém pelíšku...
Děkujeme nálezkyni i naší depozitní tetě Tereze za veškerou péči o holčičku.
Lidé, moc vás jménem těchto nevinných bytůstek prosíme - NECHÁVEJTE SVÉ KOČIČKY KASTROVAT, A NEZBAVUJTE SE NEHUMÁNNĚ KOŤÁTEK, KDYŽ JSOU VÁM PAK NA OBTÍŽ!
Bílka k nám byla přijata 20. 8. 2016 z Českých Budějovic a 1. 9. 2016 nás opustila... :-(


DOROTKA
9. 8. 2016 bohužel odešla za duhový most za svými sourozenci Toffife a Oplíkem i Dorotka :-( Všichni tři se evidentně potýkali se stejným neduhem, jen Dorotka byla o něco silnější... ne však natolik, aby zvítězila :-( Je to pro nás ukrutná rána, Dorotka byla veliký miláček, srdečná bytůstka, po které nyní zeje obří prázdná díra v našich srdcích, a hlavně v srdci tety Lucky :-(


OPLÍK
6. 6. 2016 jsme přijali 4 sourozence ze Smrkovic. Ten den se v jedné facebookové skupině objevila zpráva, že někdo vyhodil kočku s dvěma koťaty na skládce ve Smrkovicích. Nelenili jsme a zareagovali. Realita byla ovšem taková, že koťata asi nikdo nevyhodil... Nedaleko je dům, v němž žijí pán s paní, kteří mají několik koček a ty mají stále dokola koťata :-( Jedna taková mazlinka svá zubožená koťata brala po silnici na výlety. Mamina je po dohodě s pánem vykastrovaná... tomu všemu se však dalo již dávno předejí. Všechna koťátka sice vypadala, že budou v pořádku a vše zvládnou, ale opak byl pravdou...
3. 7. 2016 zemřel další ze sourozenců a to Oplík... Zavčasu jsme nasadili veškerou možnou léčbu avšak jeho tělíčko již rezignovalo... Moc nás to bolí :-( Snad už někde spolu s Tofife prohání motýlky ve světě, kde nic nikoho nebolí


TOFIFFE
Bohužel máme přesmutnou zprávu... :-( Tofiffe, kterého jsme přijali 6. 6. 2016, 26. 6. 2016 v noci na pondělí zemřel.
Od sobotního rána byl hospitalizovaný na veterinární klinice v Č. Budějovicích kvůli jeho zhoršujícímu se stavu. Tofík byl chvíli lepší, pak zas horší... Zemřel na selhání organismu a dopomohla tomu i zákeřná infekce. Naštěstí jeho 3 sourozenci se mají čile k světu.
Moc nás to bolí :´-(


FAUN

2. 3. 2016 Nepíše se to vůbec jednoduše… Fauník, kterého jsme přijali 5. 1. 2016 dnes ráno zemřel.

Od minulého čtvrtka se léčil, ale do této chvíle vlastně nevím, na co přesně zemřel. Začalo to podezřením na zánět zubů, měl s nimi problémy už od začátku, v lednu jsme mu pár špatných zoubků nechali vytrhnout. Měl posunuté čelisti, možná po pádu z okna? Neseděl mu skus a zoubky mu tlačily do protějších dásní. Po operaci zoubků začal být veselý, žravý a občas i hravý! Nic nenasvědčovalo tomu, že by byl nemocný. Sice ho štvali ostatní chlupatí spolubydlící, ale občas se i s nimi kamarádsky poškádlil. Občas nechtěl baštit, tak jsem mu podstrojovala lahodné kapsičky a on si dal říct, ale začal být víc a víc podrážděný vůči ostatním :-( Minulý čtvrtek se mi už nezdál, nechtěl zas baštit a pořád se mu něco nezdálo v tlamičce, byl naježený, tak jsme hned ráno vyrazili na veterinu. Dostal léky na dva dny, měli jsme přijít v sobotu. Jenže v pátek ráno byl na tom ještě hůř, nechtěl už vůbec nic jíst – no, chtěl by, ale jako kdyby nemohl. Takže opět na veterinu a dostal injekci na bolest. Po příchodu domů se nabaštil a zalehl. V sobotu ráno už měl horečku a začal špatně chodit. Na veterině se mu udělal rentgen, poslechově byl čistý, dostal silnější antibiotika a další léky. V neděli měl už horečku hodně přes 40°, dostal další dávku léků. V pondělí mi už kolaboval, takže ráno opět úprk na veterinu a dostal infúze. Po nich malinko ožil a večer jsem se s ním zavřela do kuchyně, aby nás ostatní smečka neotravovala. To byl šťastný, ihned se mi uvelebil na matraci a vrněl <3 Uvařila jsem mu vývar a ten si s chutí dal, ale nic moc mi zas nechtěl jíst. Takže v úterý ráno znova na kapačky. Večer jsem si šla už pro evidentně čilejšího kocourka, bez teploty. Doma snědl, na co přišel. Zase jsme se zavřeli v kuchyni, zalezl si do škrabadla a vrněl. V noci si na chvíli přelezl ke mně na peřinu, spal klidně. Najednou mě ale po půl 5. ráno probudilo chrčení – rozsvítila jsem a viděla, jak Fauník těžce dýchá, jako lokomotiva, s otevřenou tlamkou. Nechápala jsem, co se děje, zkusila jsem otevřít okno, ať má čerstvý vzduch. Vypadalo to, jak kdyby něco vdechnul… Ale po chvíli mi bylo jasné, že to není vůbec dobré, že se prostě dusí. Běžela jsem na vet. pohotovost, kde už paní doktorka jen stihla udělat rentgen, abychom se dozvěděly, že má plíce plné vody… Kanylaci se už doslova zuby drápy bránil a zemřel :,-(

Po diskuzi s našimi lékaři jsme došli k závěru, že se muselo jednat o nějakou skrytou chorobu, možná lymfom, měl podezřele zvětšené bříško.

Nedokážu se s tím popasovat... Ještě večer jsem mu slibovala, že mu dám domov, že se bude mít krásně… Byl to úžasný elegantní kočičí pán, když jsme byli sami, bez ostatních kočičích prudílků, tak byl miliónový ♥

Moc mi chybíš, Fauníku…
A.


PUNČOŠKA (alias Líza)
Vypadalo to, že tato kočička má vše nejhorší za sebou, ale...
28. 8. 2013 jsme přijali z Milevska černobílou kočičku, která přišla ve velmi špatném stavu, byla silně začervená, apatická a nechtěla baštit. Po týdnu se z ní však stalo hravé a mazlivé koťátko a chvíli na to (6. 9. 13) putovala do nového domova... Osud však kočičce nepřál a majitelé nás po více jak dvou letech kontaktovali, jelikož si nevěděli rady s Punčošky zdravotním stavem a tak putovala zpět k nám. Pevně jsme věřili, že bude lépe, ale bohužel :-(
1. 2. 16 jsme šli na prohlídku očiček a ejhle z rozšířených zorniček se nám bohužel vyklubala fatální diagnoza. Doktorka Míková letos zaregistrovala hodně případů a díky její odbornosti jsme Lízince ušetřili další zdlouhavé trápení. Byla to FIP s charakteristickými změnami na očích... Lízinku jsme chovali do posledního dechu. Teď už v klidu spinká na obláčku. Měj se krásně zlatíčko ♥


DOLCE A MIMONĚK
Nepíše se to ani trochu lehce... 15. 10. 2015 nás opustili naši dva milovaní drobečci... Mimoněk z Brlohu (přijat 6. 9. z Křenovic) a malinká Dolce (přijatá 28. 9. 2015 z okolí Sušice) z českobudějovického depozita :-( Oba přepadla zákeřná infekce s velmi rychlým průběhem!
Mimoňka jsme narychlo nechali v pondělí po 20. hodině večer přivézt ochotným depozitním strejdou Tomášem do Č. Budějovic a zalarmovali jsme laskavého pana doktora z Veterinární kliniky U Výstaviště, který měl tu noc pohotovost. Mimoněk byl okamžitě hospitalizován a byla mu nasazena léčba, která zprvu vypadala velmi nadějně. Celý následující den o malého broučka pečovali všichni přítomní lékaři i asistenti, avšak zázrak se nekonal. Malý Mimoněk, bohužel, nemoci podlehl... :(
Toho samého dne odešla odpočívat na obláček i naše milovaná breberka Dolce. Maličká se snažila, co to dalo, ale bohužel léčba nestihla ani zabrat. Do poslední chvíle za námi běhala a baštila jako velká holka... Nechceme tomu stále věřit, že už tu není...
Moc nás to všechny zasáhlo... Tyto chvíle jsou vždy veliká zkouška a tak nesmíme nad tím moc přemýšlet ani pochybovat...prostě musíme usilovně myslet pouze na všechny ty další, co potřebují pomoct. A ne, není to pro nás vždy "jen zvíře". Žijí s námi, strachujeme se o ně, pozorujeme je když spí, zkoumáme a řešíme vzájemně každý detail odlišný od jejich běžného chování a když něco nehraje, tak okamžitě vyrážíme za našimi úžasnými veterinárními lékaři...ve dne v noci. Ale nikdo z nás neumí kouzlit a bohužel život je neúprosný a má svůj řád.
Tak, myšáci naši úžasní, mějte se tam v tom vašem světě za Duhovým mostem krásně, vzpomínáme na vás!
Vaši dvounožci


ZÁCLONKA
Když jsi k nám na začátku srpna (10. 8. 2015) přišla, bylas jako malé, i když dost zanedbané, sluníčko. Všichni zasloužilí kočičáci v naší domácnosti náhle pookřáli a my lidští společníci také. Bohužel, naše společné veselí netrvalo dlouho.... přišlo první onemocnění, které bylo diagnostikováno a léčeno jako obyčejná kočičí virózka, ale už to byla předzvěst mnohem větších problémů. Začal selhávat celý organismus, hlavně ledviny a játra. Pan doktor zkoušel možné i nemožné a nakonec se Tě podařilo doslova shrábnout hrobníkovi z lopaty a stala ses opět naší "malou-velkou" společnicí s nejvyšším privilegiem naší domácnosti a sice - spát v posteli. Ze Záclonky se stala Šála, to pro svou neuvěřitelnou schopnost udržet se při jakékoliv činnosti na člověčím krku, prohánělas ostatní kočičky i psy. Dlouho se zdálo vše v pořádku, ale nemoc udeřila náhle znova a i přes velmi rychlou, všestrannou (a velmi nákladnou...) veterinární péči, se již žádné zlepšení nekonalo. Proto jsme se s panem doktorem rozhodli ukončit Tvé trápení (2. 10.2015). Naším depozitem prošla už spousta kočiček, ale Záclonka byla svojí přívětivou a milou povahou prostě výjimečná. Snad už Tě za duhovým mostem nic netrápí, Záclonko naše...


BIBI, KIM A TOMIO
Máme převelice smutnou zprávu... Opustili nás Bibi, Kim a Tomio, které jsme přijali 3. 8. 2015 z Vimperka :-(
V neděli 6. 9. 2015 umřel Kim, večer pak nechal depozitní strejda uspat Tomia a 7. 9. 2015 večer mu volali z písecké kliniky, že umřela i Bibi, kterou tam dovezl s tím, že by ji snad mohli ještě pomoct. Diagnóza veterináře a podle krevních testů se jedná o panleukopenii. Šlo to velmi rychle... 5. 9. ráno, než odcházel depozitní strejda do práce, byli ještě všichni miláčci v pořádku, když se večer vrátil, už byli kluci špatní a tak dojel okamžitě k veterinářce, která jim napíchala injekce proti zvracení a antibiotika. Ale už to nebylo nic platné... :-(
Letošní léto je pro nás vyjímečně smutné a náročné, už jsme se museli rozloučit s tolika kočičími dušičkami, bolí nás srdce, máme z toho těžké hlavy a člověk v těchto chvílích marně hledá novou sílu pro další boj... A že těch nebožátek všude po venku stále je :-(
Držte, prosím, všichni strejdovi Alešovi a zbylým kočičáčkům v jeho depozitu palce, ať to všichni ustojí a je zase dobře!!!






CINZANO
1. 8. 2015 byl Cinzano odchycen v chatkové kolonii poblíž Nuzic u Týna nad Vltavou, kde ho lidé krmili s ostatními sourozenci a jejich maminkou. Vše vypadalo skvěle a koťátka řádila, ale 20. 8. 2015 Cinzano náhle zemřel :-(
Od pondělí, 17. 8., začal být apatický, o den později dostal horečku a o další den později ho již depozitní teta nalezla mrtvého... Ačkoliv s ním byla již od prvních příznaků nemoci na veterině, nastavená léčba mu již nepomohla, tak rychlý průběh to mělo. Příčinu řešíme a zavedli jsme preventivní opatření v depozitu a bedlivé sledování ostatních sourozenců Cinzana. Kloučku, je nám to tak moc líto!


MICINA
27. 7. 2015 k nám byla přijata kočička s miminky od hodných pečovatelů z Českých Budějovic, kterým byla hozena přes plot od nezodpovědných lidí. Micina byla velice starostlivá maminka, která zodpovědně pečovala o svá mimča, ale bohužel se u ní velice rychle objevilo smrtelné onemocnění FIP, proto byla 8. 8. 2015 uspána, aby se netrápila... I když u nás byla velice krátce, získala si nás jak svým úchvatným kožíškem, tak vrkáním, když ji člověk hladil. Starostlivě nyní pečujeme o její sirotky a doufáme, že z nich vyrostou stejně úžasní miláčci, jako ona.


MALIČKÝ MOURALÍN
26. 5. 2015 jsme přijali Mouralína se třemi sourozenci a maminkou Madlou z Rožnova v Českých Budějovicích od lidí, ke kterým přišla kočičí maminka porodit. Bohužel, všichni byli hodně nachlazení, nejslabší kotě i přes veškerou snahu zemřelo velice rychle po příjmu. Madla navíc dostala zánět mléčné žlázy, takže nemohla kojit a nezbývalo než krmit koťata instantním mlékem ze stříkačky, kašičkou z rozmixovaného masa z kapsiček a výživovou Calopet pastou. Okamžitě byla všem nasazena antibiotika, která naštěstí hned zabrala a koťátka se pomalu lepšila, ale i přes veškerou snahu Mouralínek 3. 7. 2015 zemřel... :-( Ještě navečer usnul depozitnímu strejdovi na rameni, tak ho uložil do pelíšku na jeho oblíbenou deku. Když ho byl v noci zkontrolovat, už nedýchal...


PAN BORŮVKA Z BOROVAN
28. 6. 2015 odpoledne nás kontaktovala moc milá slečna, že v Borovanech nalezli promoklého kocourka, který je pravděpodobně nemocný, protože nechtěl baštit ani pít. Domluvili jsme se, že nám ho ještě ten den přivezou do Č. Budějovic a tak jsme se sešli rovnou před klinikou MVDr. Lapáčka. Kocourek byl v opravdu žalostném stavu :-( Byl silně dehydratovaný, na kost vyhublý a podchlazený, s bříškem plným tekutiny... neúprosná diagnóza FIP :-( Kocourka jsme s těžkým srdcem nechali odejít...
Děkujeme slečně Čurdové a jejím přátelům, že jim kocourek nebyl lhostejný!
(foto A. Čurdová)


RŮŽENKA
Růženku jsme odchytili 21. 6. 2015 v zahrádkářské kolonii v Rožnově. Již od prvního pohledu bylo jasně vidět, že byla značně podvyživená, měla zvětšené bříško a špatně našlapovala na zadní nohy...
Po odchytu se nám Růženka pomaličku aklimatizovala v depozitu, seznamovala se s členy domácnosti a velice trpělivě si nechala ošetřovat zraněnou zadní pacičku. Prodělala vyšetření u veterináře, který vyvrátil březost a nasadil ATB na zaléčení, probiotika a doporučil pomalé odčervení kvůli nafouklému bříšku. Byla velice vzorný a milý pacient, i když jí depozitní teta musela několikrát denně strkat něco do tlamičky, tak držela a stejně tak při koupání a česání - to dokonce vrněla
Bohužel se její stav příliš neměnil, naopak jsme jí objevili na bříšku velikou kýlu. Růženka byla tedy podrobena dalšímu vyšetření bříška a to tentokrát včetně odběru vzorku tekutiny v bříšku. Hned jak paní lékařka nasála tekutinu, všem nám bylo jasné, že už naší berušce nic nepomůže - opět zazněla ta nemilosrdná diagnóza FIP :-(
Včera, 1. 7. 2015, jsme s velice těžkým srdcem nechali Růženku odejít…

Pozdravuj tam naší Princeznu, holčičko, moc nám budeš chybět


CIPÍSEK a MIMI
29. 6. 2015 prohrálo svůj boj jedno z koťátek od českobudějovického Tesca, Cipísek. Odešel za duhový most za sestřičkou Mimi, která odešla 21. 6. na rozsáhlý zánět dýchacích cest a plic. Cipísek byl bojovník tělem i duší, nechtěl se jen tak vzdát. Bohužel nemoc byla rychlejší. Kočičí chřipka je zákeřná, navíc u koťátek, která nemají svoje doma, o které se nikdo nestará. Od čtvrtka se Cipísek rapidně zhoršoval, veškerá pomoc veterinářů i depozitní tety ale přišla vniveč. Chlapeček se evidentně trápil a proto byl v pondělních odpoledních hodinách uspán.
Cipísku, Mimi, byli jste moc stateční, ale ani tak se nepovedlo boj vyhrát. Je nám to moc líto...


PÁR SLZIČEK PRO PRINCEZNU
Princezna 2 - stojí na malém papírovém sáčku s léky pro naší novou pacientku. Je to nádherná želvovinová holčička a nebýt nepříznivé diagnózy a vyholených fleků na těle, člověk by si ani nevšiml, že je nemocná. Co je to za ustrašená očka říkám si, když poprvé zpoza ní vykoukne malá zrzavá hlavička Montyho, posledního ze tří sourozenců. To byl první den naší Princezny po příjezdu z písecké veterinární kliniky. Princezna byla velmi vděčné a ukecané stvoření už od první chvíle a na otázku jestli bude papat granulky, vždycky odpovídala hlasitým MNEEE :-D První týden vše vypadalo nadějně a tak měla privilegium chodit s námi na pohovku a oblíbila si na spaní plyšovou kytku, strejdovo záda nebo koberec. Většinu času ovšem byla vzorná máma a chodila si poctivě nechat masírovat bříško, aby mlíčko vydrželo. Malý Monty stejně nakonec musel k náhradní kojné Smoky a tam velmi bojovně dohání své starší adoptivní sourozence. Princezna postupně přišla o mlíčko a nechtěla jíst, dokonce jsme museli nasadit antibiotika a získali zase trochu naděje, když začala mrouskat. Tou dobou byla velice mazlivá a nadmíru ukecaná holčička. Kdybychom jí alespoň jednou za deset minut nepodrbali, dala by nám to rychle a hlasitě najevo ;-) Bohužel se k nám včas nedostávaly informace o jejím předchozím léčení v Písku, a proto musela vydržet další a další vyšetření než došlo k definitivnímu rozhodnutí. Po pár dalších namáhavých dnech, kdy nám holčička začala ztěžka dýchat, dusit se a nemohla už ani nerušeně spát, bylo jasno. Princezna do posledních chvil pečovala o celou svou adoptivní rodinu. Strejdu hlídala při odpoledním odpočinku, tetě pořád ležela na břiše, u nohou nebo se nechala zahřívat v posteli. Nechtěla být sama už ani minutu. I když ji zmáhalo hraní malých depozitních čiperů, stejně je trpělivě čistila a vychovávala. Bohužel nebo spíše bohudík takové krásné stvoření se nemohlo dlouho trápit a tak dnes odešla spinkat navždy na růžový obláček ke svým dětičkám. Myslete všichni na svoje malé čertíky a čertice a i když vás zlobí, přejte jim to. Možná Princeznu znali a hrají si za ní a ona je sleduje z výšky.
Buď šťastná ty naše holčičko teď už tě nic nebolí.
Nezapomeneme na tebe! Tvoji dvounožci...


MOURA
Dne 24. 3. 2015 odešla Moura za duhový most.
Mourinka se do našeho depozita dostala 8. 3. 2013 díky hodné slečně, která se starala o bezprizorní kočky žijící na sídlišti, bez teplého pelíšku, plného bříška a lásky. Mourinka byla postarší kočičí dáma, měla ráda masíčko a mazlení. Byla to výborná pomocnice v mém depozitu. S láskou se starala o nalezená koťátka, byla velmi trpělivá a dáma s velkou noblesou.

Moura byla velmi nemocná. Prodělala silnou bronchitidu, která se odrazila na jejím srdíčku a celkové kondici. Užívala mnoho léků a v posledních týdnech se její zdravotní stav zhoršil. Ode dne byla slabší a slabší. Nejen pro mě je to velká ztráta, ale i pro náš kočičí spolek. Odešla nám kočičí "dáma"!
Moc mi budeš chybět. Děkuji Ti za pomoc v mém depozitu, za lásku, kterou jsi kolem sebe dávala, i když k Tobě lidé na začátku Tvého života nebyli hodní, přesto jsi je milovala. V mém srdíčku budeš navěky ♥ Tvá depozitní teta Iveta a kočičí kamarádi.

Za sebe i Mourinku děkuji manželům Smutným a sl. Stiskalové za finanční pomoc a virtuální adopci ♥


ALISHA
Tato malá bojovnice, kterou jsme přijímali 18. 9. 2014 od majitelky, která nezvládala péči, vypadala, že toho má hodně před sebou. I přes svůj stav byla velmi aktivní a spolu se svými brášky dělala doslova psí kusy... nikdy však není jen tak vyhráno a 10. 11. 2014 se Alishky zdravotní stav začal náhle zhoršovat. Začalo se jí zvětšovat bříško, což se ukázalo jako voda v břišní dutině a byla potvrzená nevyléčitelná nemoc FIP. Alishka byla uspána, aby se nemusela dále trápit :-(


BALŮ
Dne 11. září 2014 se vyplnil můj sen, náš domov se stal dočasným útočištěm, depozitem, pro opuštěné a potřebné kočičky. Přijela k nám dvě krásná koťátka, sourozenci Balů a Bloom. Od první chvilky nebojácní a miloučcí prckové. Kromě tisíců blešek v kožíšku bez zdravotních problémů. Naše depozitní štěstí však netrvalo dlouho, necelé dva týdny :o(


Balů – úžasný mourek, který strašně rád škádlil všechny kolem sebe, miloval hraní s dětmi, kterými byl doslova fascinován. V noci na úterý dostal průjem, který ho velice vyčerpal. Ihned ráno mu byly nasazeny léky na zánět, který zřejmě trápil malé tělíčko. Večer Balů vypadal dobře, i tak jsem k němu každé dvě hodiny vstávala, kontrolovala ho a pro jistotu mu dávala stříkačkou vodu do tlamičky. 24. 9. 2014 ráno měla následovat další návštěva veteriny, další dávka antibiotik. Cestou se Balů náhle zhoršil, i přes rychlý zásah sloužící paní doktorky, malé srdíčko dotlouklo :o( V tu chvilku měl u sebe všechny, které miloval, depozitní tetu i malého lidského parťáka. Byl u nás sice krátce, i tak nás to všechny velmi zasáhlo. Já sama jsem z toho zničená. První depozitní prckové a taková tragédie. Věřím, že za duhovým mostem je Balů spokojený, má kolem sebe kamarády a občas si na nás vzpomene. V našich srdcích zůstává tenhle maličký prcek navždy. Balů, moc nás to všechny mrzí, máme tě rádi. Jana


MONTANA
Dne 16. 8. 2014 zemřela malá kotěcí holčička Montánka, kterou jsme přijali 21. 7. po kočičí mamince, kterou zajelo auto... Montánka ji následovala o necelý měsíc později :-(


Nic nenasvědčovalo tomu, že by měla zdravotní problémy. Den předem méně baštila, polehávala, což bylo svalováno na dočasnou únavu, bohužel... Zřejmě prodělávala boj s infekcí, její zdravotní stav se z dne na den zhoršil a nešlo nic dělat. Koťata potřebují mateřské mléko, aby měla vyvinutý imunitní systém. Montana bohužel umělý odchov nezvládla. Je mi to líto drobečku...


CHANEL
V neděli 3. srpna2014 odpoledne máme plánovanou kontrolu ve veterinární ordinaci s naším uprskaným svěřencem Diorkem. K panu doktorovi přijíždím s velkým očekávání, protože od depozitní tety Peti vím, že tam na nás čeká další opuštěný chudáček, který potřebuje nutně poskytnout alespoň dočasný domov. Jediné, co o tomto prckovi víme, se dá shrnout do pár slov - velmi mladá kočička, vážně nemocná, kterou do ordinace odvezla den předtím paní, která jí našla. Z důvodu plánované zahraniční cesty nálezkyně, byla kočička ponechána v ordinaci a čekala na volné depozitum. Podle tohoto popisu jsem si ani v nejmenším nedovedla představit, co na nás u pana doktora čeká za nebožátko. Vstoupila jsem do ordinace a informovala sestřičku o tom, že jdeme s Diorkem na kontrolu a vyzvednout koťátko, které u nich čeká. Sestřička kočičku přináší a moje všemožné představy začínají nabírat reálnou podobu. Na stole přede mnou leží maličká, asi 4 týdny stará, moc vyhublá holčička v krásném černém kožíšku, který zdobí bílé skvrnky. Princeznu trápí ušní svrab a hlavně rozsáhlá infekce v pravém očičku. Fasuji antibiotika, která budu muset micince denně píchat pod kožíšek a mastičku na očičko. Očičko je dle prvotní diagnózy natolik poškozené, že bude muset být v budoucnu odebráno. Jedině malý zázrak by to odvrátil. Dále jsem informována o tom, že čičinka moc nebaští a je tedy nutné jí s papáním pomáhat stříkačkou. Jde mi z toho všeho hlava trošku kolem, některé věci mi musí pan doktor dokonce opakovat, nedokážu se soustředit. Za 3 dny máme přijít na kontrolu, prý se uvidí, co bude dál. Kočičku opatrně strkám do přepravky a vyrážíme domů se slibem, že budeme dělat snad i nemožné, jen aby se měla dobře. Sestřička mi ještě mezi dveřmi sděluje, že jí zatím pojmenovali Očko. Pěkně cynické, říkám si.

Pokračování celého příběhu ZDE.


GOLDÍK
Je první polovina května a volá nám paní z Horní Plané, že k ní na zahradu chodí na večeři kocourek a divně se motá. Již tam chodil delší dobu, ale zpočátku pouze v noci a postupně si paní získávala jeho důvěru. Domlouváme odchyt a převoz s dalšími dobrovolníky a mezitím akční nálezkyně kocourka 14. 5. 2014 přiváží k nám. Kocourek je notně zanedbaný, samý šrám, všenky, svrab, natržené oční víčko, špatná srst... a opravdu se "divně" motá. Vyrážíme obratem na veterinu. Podezření padá na zánět uší a dostává antibiotika. Odčervujeme, odblešujeme, opatrně vytíráme ouška. Pokoušíme se z jeho šedožlutého kožíšku udělat opět bílého kocourka pomocí vlhké žínky. Po několikátém omytí stále zůstává na tlapičkách žlutý nádech a tak kocourek dostává jméno Goldík.

Goldíček je nesmírně hodný, trpělivý a mazlení je pro něj velkou radostí. Další radostí je stále plná miska. Má neuvěřitelnou chuť k jídlu, ačkoliv díky nálezkyni není vůbec vyhublý. Při mazlení jsme pod kůží našli diabolku a vzhledem k tomu, že atb léčba nečinila žádné zlepšení, vydali jsme se na specializované neurologické vyšetření na kliniku. RTG našel další diabolku, ale ani jedna nevysvětlovala motání a padání k zemi. Byl udělán krevní rozbor a padlo několik možných diagnóz. Bohužel jediná léčitelná byla právě zánět oušek. Goldíček dostal silnější atb a čekalo se na výsledek. Ale Goldíček se motal čím dál tím víc....

Následoval výplach oušek v narkóze, další krevní testy, další RTG. Postupně se vylučovaly všechny možnosti, až zůstala ta jediná a nejméně dobrá. FIP. Tato nemoc bohužel léčitelná není. Goldíčka jsme v jeho posledních dnech rozmalovali vařeným kuřátkem, které moc miloval. Postupně mu i jídlo dávalo čím dál tím více práce. Bylo vidět, jak ohromnou chuť má na baštu a jak rád by se s ostatníma kočkama proběhl... ale nemůže. Jeho nemoc mu vždy podlomila nožičky a nechala ho bezvládně ležet. Dne 20. 6. 2014 jsme Goldíčka nechali odejít za duhový most. Byl úžasný a nádherný a získal si svou milou povahu každého, kdo ho viděl. Na jeho hrobeček jsme mu dali violky. Jeho nálezkyně se totiž právě tak jmenovala a moc jí děkujeme za to, že nečinně nepřihlížela jeho trápení.

 

Další vzpomínky naleznete na našich starých stránkách

Go to Top