25. 11. odjel Bohoušek bydlet k moc milé slečně do bytu v Českých Budějovicích, kde se navíc brzy dočká kočičího kámoše, aby měl parťáka na kotěcí lumpárny.
Bohoušek je malinké boží koťátko - depozitní teta mu také neřekne jinak než Božíček :-D. Je to zvědavý a hravý kocourek, který miluje hru na schovku a rád se schovává a následně nečekaně usíná v bunkru z polštářů a deky - teta tuší, že to bude milovník kočičích kukaní a tulivaků. I když kdo ví, po pár dnech už začíná sloužit i jako hřejivý nákrčník a když na něj padne únava, rád se občas přitiskne i ke hřbetu chrápající psí dámy. Na tu první den dělal svůj děsivý kotěcí hřbítek s úskoky do strany, ale rychle zjistil, že bude lepší se kamarádit, než na ni prskat. Božíček je také mistr božích zvuků. Když něco chce nebo něco hledá (třeba jídlo, depozitní tetu nebo kočkolit), píská jako mončičák. Při jídle zásadně mlaská - nečekaně hlasitě na 6-týdenní koťátko... No a samozřejmě umí i božsky vrnět. Zatím papá konzervy, zkouší už ale i miniaturní granulky, na kočičí záchod chodí spolehlivě a velmi svědomitě hrabe a chystá si v kočkolitu svůj důlek :-). Je to prostě šikovné a roztomilé koťátko, ze kterého zcela jistě vyroste pubertální raubíř, co bude vymýšlet, co kde shodit, rozkousat, vyhrabat, nebo na co se zavěsit... a pak přijde na usmířenou vrnět do ouška 🙂
31. 10. 2024 jsme přijali Bohouška jako poslední koťátko jedné z plachých kočiček na Novohradsku.