10. 8. 2025 odjel Mentosek bydlet do domku v Českých Budějovicích a aby mu nebylo smutno, vzal si s sebou i Kytičku 
Bílý jak mentolová mentoska, to jsem já, malý a uprskaný kocourek. Kdykoli se něco šustne, už se ježím, syčím a pouštím hrůzu, ale depozitní teta se jenom směje... nechápu proč. Když nebezpečí pomine, rád se schoulím depotetě v náručí a mazlím se, protože jsem takové milé koťátko 🙂 No prý jsem tak trochu čuník, protože po každé baště mám čumáček špinavý skoro až po ouška 😀 já totiž miluji ty paštičky, co dostáváme. Jsem hravý, občas segru koušu tak, že mňaučí a to se na mě depoteta vždycky zlobí. Dlouho jí to ale nevydrží. Stačí udělat roztomilý kukuč a zase se na mě usměje. Malých dětí se zatím bojím, ale věřím, že když se se mnou pomalu seznámí, budu je mít rád. Budu hledat bezpečný domov, protože nevím, zda nebudu hluchý. Jinak záchůdek používám na jedničku s hvězdičkou, jen tam moc hraboším. Rád bych v novém domově kočičího kámoše.
12. 6. 2025 jsme přijali z obce Dunajovice bílou kočičku se čtyřmi měsíčními prcky.